Jak s dětmi oslavit Mikuláše? A proč je příliš neděsit?

Adventní čas má zvláštní kouzlo. S první zapálenou svíčkou na věnci se v našich domovech rozhostí teplo a očekávání, které známe z dětství. Vzduch voní po vanilce, skořici a mandarinkách, v oknech se rozsvěcí světýlka a děti začínají každý den s jedinou otázkou: „Kdy už přijde Ježíšek?“

Čekání na Vánoce je pro děti tím nejkrásnějším obdobím roku. Každé ráno běží k adventnímu kalendáři, pečlivě otevírají okénko s čokoládkou a těší se, co přinesou další dny. A než přijde ten největší svátek, dorazí do českých ulic a domovů jiný zvláštní host – Mikuláš, anděl a čert.

Odkud se vzala mikulášská tradice

Postava svatého Mikuláše má svůj původ v dávné legendě o biskupovi, který byl znám svou dobrosrdečností a pomáhal chudým lidem i dětem. V noci prý tajně nechával drobné dárky v botách těch, kteří je nejvíce potřebovali. Tato tradice se časem proměnila v krásný zvyk, který v Česku slavíme 5. prosince.

K Mikulášovi se postupně přidal anděl – symbol dobra a ochrany – a čert, který má dětem připomenout, že zlobit se přece jen nevyplácí. Trojice chodí od domu k domu, zpívá, rozdává sladkosti, ovoce nebo drobné dárky a zanechává v dětských srdcích směs radosti, napětí i úžasu.

Jak Mikuláše prožívají děti

Pro většinu dětí je Mikuláš opravdovým zážitkem. Celý den mluví o tom, že „večer přijde Mikuláš“, trénují básničku, zpívají písničky a v očích se jim mísí zvědavost s lehkou nervozitou.

Pro rodiče je to kouzelný okamžik, kdy znovu vidí svět dětskýma očima – svět, kde je možné všechno, kde se andělé opravdu snášejí z nebe a kde i malý balíček s jablíčkem a čokoládou znamená obrovskou radost.

Ale ne všechny děti snášejí tento večer s lehkostí. Některé jsou bázlivé, jiné citlivější a mohutné řinčení řetězů nebo hluboký hlas čerta v nich může vyvolat slzy i strach. A to je naprosto v pořádku.

Když se strach promění v respekt

Je důležité si uvědomit, že dítě vnímá svět jinak než dospělý. Co nám připadá jako neškodná tradice, může být pro malé dítě zážitek, který si ponese ještě dlouho. Proto není dobré děti Mikulášem strašit. Věty jako „Počkej, až si tě odnese čert!“ možná vyvolají rychlou poslušnost, ale také mohou zasadit semínko zbytečného strachu.

Místo strašení je lepší o tradici mluvit s klidem a laskavostí. Dětem lze vysvětlit, že Mikuláš s andělem chodí rozdávat dárky hodným dětem a čert tam je jen proto, aby připomněl, že občas někdo musí pomoci rozlišit, co je správné a co ne. Malé děti uklidní, když vědí, že čert jen „hraje roli“ a že všechno je součástí hry, která k Vánocům patří.

Pokud se dítě přesto bojí, není žádná ostuda Mikulášskou návštěvu vynechat nebo ji přizpůsobit věku dítěte. Místo klepání na dveře může Mikuláš „nechat balíček“ za oknem nebo na rohožce. I tak zůstane kouzlo zachováno – a bez slz.

Co nosí Mikuláš v koši

Tradičně přináší Mikuláš dětem ovoce, oříšky, čokoládu a drobné sladkosti. Mnoho rodičů do balíčku přidává i malou hračku, knížku nebo třeba pastelky – něco, co dítě potěší, ale zároveň není o hromadě dárků. Smyslem mikulášského večera totiž není množství věcí, ale právě ten prožitek – překvapení, písnička, světýlko v očích a pocit, že se blíží něco velkého.

Advent – čas, kdy se zpomalí svět

Mikuláš bývá pro děti takovým startem vánočního období. Od té chvíle už se vše točí kolem očekávání Ježíška. Dny se krátí, večery trávíme doma, pečeme cukroví, posloucháme koledy a děti počítají, kolikrát se ještě vyspí.

A právě to je na adventu to nejkrásnější – možnost být spolu, tvořit, těšit se, vyprávět si a připomínat, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale hlavně o lásce a blízkosti.

Tak ať je i letošní adventní čas plný klidu, smíchu a světýlek v dětských očích. A až Mikuláš zazvoní u dveří, ať místo strachu přinese to, co by měl – radost, naději a malý kousek kouzla, které dělá Vánoce Vánocemi.